ANANAS na cestách vol.1

ALOHAckej roadtrip na blind po horach a jezerech 4 holky

1 auto (Roomster co vše zvládnul)

3 státy (Slovinsko, Itálie a Rakousko)

5 dnů

.... a neskutečně moc zážitků

foceno na Iphone SE :) fotky ze zrcadlovky má na starosti úžasná Hanka Mašková :)

Tomuhle "výletování" nepředcházelo žádný dlouhý plánování - v pátek jsme se daly do kupy banda 4 holek, který se navzájem neznaly a ve čtvrtek ráno už jsme seděly všechny v autě. Bez plánů či zajištěného ubytka. V kufru jsme měli pro jistotu stan a spacáky.

První den jsme strávily celý v autě a dolaďováním nákupu věcí na "Kemping" :) nocleh jsme řešily v Jesenici už na Slovinsku. Mrkli jsme na booking a jeli podle adresy tam, avšak nějaký páreček nám poslední volný pokoj vyfouknul asi o dvě minuty dřív :) a tak nám majitelka - taková správná free-spiritacka "gipsy" poradila ubytko nahoře v horách v takový "chajdě" :) nebo kemping gratis u ni na zahradě :)... rozlámaný z cesty a taky naladěný na krásnou cenovku 15eur jsme vyjely nad lesy se spotřebou asi 40l/100km :) horská chata uprostřed lesů a luk, před ní tančily "místňáci" ve stylu texaskýho "country" a že byly mega sehraný :) dali jsme si houbovou polívku, co byla spíš gulášovka s hromadou masa :) místní majitel x recepční x hostinský nám ochotně rozdělal víno pomocí šroubováku a šroubu :) našli jsme snad nejmenší pidi žabičku a připily si z našich cestovních plecháčků :) postupně se vystřídaly v jedný společný sprše na chodbě a před půlnoci zalehly do pater na palandě :)

Ráno poté, co jsme asi na pětkrát zamáčkly budík jsme si před autem zalily vločky - Lúca (alias Lucifer) je nachystala s chia a banánem a BEZ KAFE!!! protože jsme nechtěly vytahovat vařič a tak jsme vyrazily směr Gorge Blau (cestou jsme se v kavárně pro kafe to go samozřejmě stavily :)) soutězka Gorge nás dostala už při vchodu - jelikož jsme dorazily zavčasu ráno, a tak z ty tyrkysově modrý vody stoupal mlžný opar a to vše v protisvětle ranního slunce! Po dřevěných chodnících jsme stezku prošly ani ne za hoďku - ale cestou zpět už jsme se musely prodírat snad stovkama turistů (ty kteří si pospali až do desíti) co mířili opačným směrem - a na těch úzkých chodnících s báglama to byla občas fakt sranda :) celkově nám vždycky masa a dav turistů úplně "znechutila" jinak krásný místa... odsud jsme to valily směr jezero Bled - opět obsypané turisty a tak jsme si vyběhly :) no vyšly jednu stezku v lese nad město, kde podle jednoho blogu měl být super výhled, pak nasedly do rozpálenýho auta a pokračovaly směr jezero Bohinj - samo opět bez zajištěného ubytka na noc - spoléhaly jsme na autokemp přímo při Bohinji :) haha naivky - samo kemp narvaný až po střechu a každý místo obsazený. Dostaly jsme od recepční tip na kemp asi 20min od Bohině a naštěstí tam ulovily asi poslední místo pro naše dva stany. No neměla bych to asi veřejně psát, ale ještě se nám tam podařilo propašovat jen jako dvě osoby (místo čtyř) a navíc neplatit za auto :) takže jsme platili asi 29 eur za noc (jinak je cena 14,5eur za osobu plus 5eur za auto - ANO kempovaní je drahá záležitost - avšak stanování na divoko ve Slovinsku je hodně hlídaný a pokuty vysoký:) - takže jsme byli na slušňáky - rozestavěly jsme stany hooodně rychle a pádily spět na Bohinj na paddleboard v podvečerním slunci - vyfásly jsme kratší prkna a tak jsme nejdřív pádlovaly v kleče a blbnuly s gopro a pak to konečně parádně po jezeru rozjely :) a pak daly ještě koupačku už v oranžovým podvečerním sluníčku co skoro nehřálo :) po příjezdu jsme si dozdobily stany božíma světýlkama (jo i na ty jsme při pakování myslely) a šly pomalu na kutě :) jo ještě před tím jsem si dala pár lžic fazolí v konzervě - no nebyl to nejlepší nápad:) stejně jako to si vzít jen jogamatku a ne pořádnou nafukovací karimatku a stejně jako nápad stan "oteřrit" a nechat jen tu síťovinu, protože při usínání bylo teplo - v noci byla pořádná klendra klendra klendráááá

.

Druhý den po ránu, jsme už první možnou lanovkou vyjely na vrchol Vogel a tam chodily po vrcholcích vrcholovatých :) bylo nám krásně a blaze - vydrželo nám to asi do jedný hodiny. Pak jsme měly skvělej nápad jet se vykoupat na Bohinj a půjčit si ještě paddle - jenžeeee byli všechny vypůjčený - co taky čekat když je třicet a jasno, žejooo :) a tak tam na nás zbyla jedna taková starší (ale roztomilá) dřevěná pramice a tak jsme se bez Lucifera vydaly alespoň ve třech a zkusily náš záběr paží :) a pak to docela jeloooo! Zajely jsme si na opuštěnější plážičku, kde byla jen jedna rodinka jinak nikdo a dobrou půl hodku se jen slunily a máchaly ve vodě.

No a pak byl plán víc než jasnej - výstup na Kúču pri Triglavskych jezerach - s tím, že zaparkujem dole u vodopádu Savica. No jenžeee trošku error - cesta, která měla zabrat 1,5h byla v reálu 4-5h a to jsme zjistily až potom co jsme vysolily 8eur za parkování :) jelikož bychom už za světla ani za mák a ani za živýho boha:) nestihly nahoru vyjít - natož se vydrápat - trek totiž vypadal víc než hrůzostrašně :) jsme uznaly prohru - darovaly parkovací lístek autu turistů a vydaly se vstříc našemu osudu :) na rychlo jsme našly na airbnb ubytko - nedošlo nám však, že je jaksi taksi z ruky - ale bylo už směrem u Soči - tak jsme jely - přes hory a doly - hlavně přes hory - přes cesty úzký a klikatý - byla to samá vracečka - a naštěstí se u nás nekonala žádná "zvracečka" :) asi po dvouhodinový jízdě jsem těsně při západu slunce dorazily do jedný dědiny na konci světa pro změnu u hranic s Itálií - končila tam i silnice:). Jo ta "prdelka" byla ještě menší než Tůně - cestou jsme minuly u silnice zaparkovanou hromadu aut - a jako že fakt hodne, tak ze se nedalo ani projet a ty prasáci v protisměru nás nechtěly ani pustit vyjet do kopce (kam nás navigace na ubytko vedla) - a tak jsme si vygooglili, že vedle nás je nějaká krásně tyrkysová řeka (a Soči to není:) ) - rozhodly jsme se, že si to překvápko, co tam někde za stromy je schovaný necháme na ráno raníčko. Byly jsme vyštavený z cesty - jo a měly hladík :) No nebyly bychom to my, aby to nebylo na ubytku harakiri - tím, že jsme ho bookovali odpolko tentýž den a majitel byl trošku hodně zmatkař a asi i "slibotechna" jsme dostaly úplně jiný pokoj - samo menší:) a nakonec nás div nechtěl vystěhovat do nepěkně voňavýho a neuklizenýho starýho karavanu :) no nedaly jsme se a za otevřenýho okna - takovýho pidi, že byl stejně pořád hic k zalknutí :) jsme usínali za italsko-slovinských popěvků z hospody naproti :) ale pozor vařili tam z místních surovin a moc dobře a za levnooo!

Ráno jsme měly budík nějak na pátou. Uvařili kafe, daly si vločky s ovocem a po šesté už zabalené sjely k té magic nejkouzelnější řece, kterou jsme večer míjeli osázenou auty. Takhle po ránu jsme tam byly samy samotinký. A tak po nezbytných fotkách :) u starýho kamenýho mostu, co se klene nad tyrkysově modrým korytem řeky mě napadnul nápad - a to se jít vykoupat a rovnou tak jak nás bůh stvořil. Až na Luciferka (kterej se nakonec taky nechal vyhecoval) jsme si dali asi 10minutovou ranní koupačku v klidný vodě - místama tak hluboký, že se tam dalo perfektně plavat. Kolem jenom ticho a les a pár popadanýho barevnýho listí. Naprosto dokonalej moment, kterej si nedovolím nikdy nechat z paměti vymazat. Ten klid a souznění. Prostě dokonalost. Pak jsme bosky přeběhly lesem a kapradím k autu, kde jsme se oblékly do suchýho a už si to drandily dál. Pořádně jsme nevěděly ani kam :) ale prostě směr Soči a NP Triglav a pomalinku Itálie.

Chtěli jsme vyjet co nejvýše nahoru autem - nakonec jsme se rozhodly pro Vršič - cestou jsme se stavily ještě u Soči - prostě kam nás to táhlo. Zaskákaly jsme si na visutém (teda myslím, že se tomu tak říká) mostku nad řekou (až poté jsme si všimli cedule, že skákání je zakázáno) a užily si krásnýho nadšení a radosti. Slezly jsme až dolů k Soči - zase udivený tou nádhernou modří - dokonalostí přírody a tý mocný vody.

Dotankovaly jsme nádrž - přece jenom nás čekalo víc než 1500m převýšení v autě - asi 30 "vraceček" zatáček - tak ať má Roomster co chlastat :) Opět jsme to vydržely bez blinkání :) a ještě před polednem už jsme nazouvaly pořádný boty a vyrazily "běhat" :) po okolních vršcích - pálilo slunce a bylo fakt krásně. Cestou jsme se stavily na horský chajdě i na pivko a kafčo a pak ještě chvíli pokračovali v "horolezení - horochození - horofocení" :) kolem třetí jsme si na jednom vršku uvařili tu naši slavnou čočku s rýží (sorry Luciferku) na vařiči a poobědvaly s luxusním výhledem a dokonce i hezky v závětří - jo to už se začalo zatahovat.

Chtěly jsme přespat v nějakým kempu podél Soči (viděli jsme jich tři prdele a to už by byla sakra smůla, když by byly obsazený, žejo :) )...nooooo sjedeme si zase těch 1500m převýšení a už známejch 30 zatáček dolů - už v půlce cesty dolů prší, po sjezdu dolů už solidně hodně leje - a po "počekování" počasí zjišťujeme že "chcát" bude i zítra a tak by nám kajak po řece Soči asi neklapnul a tak rychle měníme plány a už chceme jet směr Itálie k jezeru Prags, který známe ze všech možných fotek a je prostě neskutečně fotogenický a my tam teda prostě musíme za každou cenu taky :) nooo po sjezdu zjištujeme, že do Itálie se dostaneme zase jen a pouze jedině přes vrchol Vršič, který jsme zrovna chytře sjely dolů :) a tak už ne za deště - ale za pořádný bouřky a slejváku vyjíždíme opět těch krásných 30 vraceček a 1500m převýšení nahoru:) jako jooo nebe se asi fakt zlobilo - my se trošku bojíme, aby do nás neuhodilo a do toho potřebujeme čůrat - prostě kombinace hadr :) dolů na druhou stranu už to je jen asi 25 vraceček - místo asfaltky však "kočičí hlavy" a občas rozkopaná silnice :) Cestou míjíme a samo stavíme u jezera Jasna a sochy Kozoroga:) už prší míň a tak se fotíme, že jooo :) a kocháme...

Po chvíli míjíme hranice Slovinska s Rakouskem - drajvíme si za solidního deště Rakouskem a tady hledáme ubytko na poslední chvíli - už je po osmý večer a my pořád marně hledáme, kde složíme hlavu - už se stmívá a začínáme mít trošku "bobky" - na airbnb ani bookingu nic - vše 100% vybookovaný a dva penziony, kde po nás chtějí 40eur za osobu na noc "fakujeme" :) nakonec nacházíme takovej pidi penzionek - jo trošku jsme se bály, že v něm straší - byla to taková horská "vila" z přelomu 19.století a vypadala prostě tajemně:) ale co ubytko za 20eur a ještě si dáváme horkou polévku s vaječným svítkem - jen je trošku bez chuti no:) horká sprcha a pak postel - trochu se bojím těch duchů a že nebudu moct usnout - nooo - spím jak zabitá - a spalo se nám krásně :) ráno máme hlad (jídlo došlo:) ) a my marně hledáme otevřený market - vypadá to, že všude otvírají v 8-9h (je neděle) a my vyjely co nejdříve, abychom projeli Itálii a byly co nejdřív u jezera. A tak snad už dokonce na začátku Itálie stavíme u prvního SPARU co otvíra v 7.40 (jo přesně v tolik - ne v celou - taky jsme to nepobíraly) - parkujeme na prasáka u silnice a vyskakujeme pro JÍDLO:) nějaký pečivo a anooo AVOKÁDO - Lucifer se ho už nemohla dočkat :) taky berem fresh smoothiecka a tak :) prostě hostina :) kterou si plánujeme sníst v autě a posvačit u jezera Braies(Prags) - jenže idylka nám končí asi 5km před tím vysněným jezerem - policajti odklání dopravu - ta včerejší bouřka nebyla jen ve Slovinsku, ale i tu a celý národní park Prags je po sesuvech půdy kompletně uzavřený. Chytře stavíme u jednoho penzionu a recepčního ždímeme o tipy na nějaký podobně krásný jezero v okolí... a taky se nám jich dostane - jezero Anterselva - náš náhradní cíl - cestou stavíme v kavárně a s holkama vymýšlíme po jezeru ještě sjezd jižně do Dolomit a výjezd na Marmoladu, kam Andrejka jezdí v zimě lyžovat a na prkno. Jezero nezklamalo - je nádherně tyrkysový (jak jinak) na pozadí kolem dokola hory a skaliska - zakrytý částečně v mracích - no pohádka. Díky Hanče, která vymyslí, že půjdeme opačným směrem kolem jezera než zbytek turistů si užíváme i klidných míst - fotek :) a nemačkáme se jako sardinky se zbytkem - a ty výhledy máme ještě hezčí :) nezbytná čůrací pauza a sháňka po pidipeněžence, kterou si chce Luciášek koupit - a my ji zase "vočůráme" že si ji vybere někdě jinde (hádáte správně takhle jsme ji to slibovaly celý výlet:) ) a tak jedeme - zase kopečkama a serpentýnama na jih do Dolomit - kupujeme kolem druhý lupen na lanovku na Marmoladu - vystoupáme zase až na vrcholky hor - dechberoucí výhledy, květena, semtam nějaká ta koza :) jezero dole :) poslední lanovka jede dolů v pět a tak nemáme času nazbyt :)

Jooo a zas hledáme ubytko na poslední chvíli - plán byl v Dolomitech - nakonec ještě v autě koumeme, že chceme druhý den na ledovec Dachstein v Rakousko - noo napadne nás očekovat online lístky - a je vybookovano na několik dnů dopředu a tak rychle improvizujeme a rozhodneme se pro Grossglockner kam se dá opět vyjet dost vysoko autem za poplatek - náhodou nacházíme na bookingu jakžtakž přijatelný ubytko ve starším horském penzionu skoro u Grossglockneru - a v ceně je i snídaně - se i nažeme po ránu jupíííjeeeej - no huráááá. Před půlnocí spíme a ráno po snídani kolem té deváté vyrážíme nahoru na horu :) Trek k ledovci, který z výšky vypadá tak na 40 minut nám se sestupem dolů po schodech zabere skoro dvě hodky jedna cesta... no máme trošku sekeru a tak kolem čtvrtý nasedáme do auta a kácíme na Hallstat a rozhodneme se to dojet už na zátah zpět do CZ - podle navigace tam máme být do půlnoci v Praze - no nakonec jsme rádi když jsme o půl třetí ráno v HK.

Cestou nás čeká ještě jeden zádrhel - a to sjezd Grossglockneru na druhou stranu - po pár km nám totiž solidně smrděj brzdy a kouří se z nich - vyděšený obvoláváme chlapy z rodiny - rozkaz je jasnej - hlavně nebrzděte - podřazujte si a stavte na každým odpočívadle a nechte to tam vychladnout a pak zase podřazujte - nakonec se rozhodneme, že to odřídím já (sama netušíc co by se všechno mohlo stát) - při jednom z posledních odpočívadel zjišťujeme, že brzdy smrdí skoro každýmu autu, co kolem projíždí a že to zas tak vážný asi nebude. Po sjezdu se stavíme pro jídlo v Bille a pak už svižně frčíme domů - střídáme se a je to celkem na pohodu... a tak končí náš trip - jedna veliká improvizace - alohácká jízda, kdy jsme se pořád jen smáli a radovali a užívali - jízda,kdy si 4 neznámý holky sedli jako hrnec na prdel a doplňovaly se jedna báseň. Bez hádek a holčičího hašteření. Za to s nonstop úsměvem od ucha k uchu all day long. Tahle "cesta" mě poznamenala jenom v dobrým a obohatila mě neskutečně moc. Věřím, že s holkama na ní budeme ještě za několik let vzpomínat jen a jen v dobrým a hlášky " jednou takhle v "pornovile" :) - alias life is porno... nás rozesmějou za dobrou řádku měsíců zas a znova. A tak ananásek, mango, avokádko i mrkvička dojely tuhle "šťavnatou" jízdu až do konce a nezapomenutelně. LIVE ALOHA! a buďte šťastní, tak ať je každej den stejně šťavnatej a bohatej na vitamíny :) jooo a mějte se rádi :)