February 26, 2019

February 8, 2017

Please reload

Recent Posts

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Featured Posts

ANANAS na cestách vol.1

ALOHAckej roadtrip na blind po horach a jezerech
4 holky

 1 auto (Roomster co vše zvládnul)

3 státy (Slovinsko, Itálie a Rakousko)

5 dnů

.... a neskutečně moc zážitků

 

 

foceno na Iphone SE :)
fotky ze zrcadlovky má na starosti úžasná Hanka Mašková :)

 

 


Tomuhle "výletování" nepředcházelo žádný dlouhý plánování - v pátek jsme se daly do kupy banda 4 holek, který se navzájem neznaly a ve čtvrtek ráno už jsme seděly všechny v autě. Bez plánů či zajištěného ubytka. V kufru jsme měli pro jistotu stan a spacáky.

První den jsme strávily celý v autě a dolaďováním nákupu věcí na "Kemping" :) nocleh jsme řešily v Jesenici už na Slovinsku. Mrkli jsme na booking a jeli podle adresy tam, avšak nějaký páreček nám poslední volný pokoj vyfouknul asi o dvě minuty dřív :) a tak nám majitelka - taková správná free-spiritacka "gipsy" poradila ubytko  nahoře v horách v takový "chajdě" :) nebo kemping gratis u ni na zahradě :)... rozlámaný z cesty a taky naladěný na krásnou cenovku 15eur jsme vyjely nad lesy se spotřebou asi 40l/100km :) horská chata uprostřed lesů a luk, před ní tančily "místňáci" ve stylu texaskýho "country" a že byly mega sehraný :) dali jsme si houbovou polívku, co byla spíš gulášovka s hromadou masa :) místní majitel x recepční x hostinský nám ochotně rozdělal víno pomocí šroubováku a šroubu :) našli jsme snad nejmenší pidi žabičku a připily si z našich cestovních plecháčků :) postupně se vystřídaly v jedný společný sprše na chodbě a před půlnoci zalehly do pater na palandě :)

 

 

 

 

 

Ráno poté, co jsme asi na pětkrát zamáčkly budík jsme si před autem zalily vločky - Lúca (alias Lucifer) je nachystala s chia a banánem a BEZ KAFE!!! protože jsme nechtěly vytahovat vařič a tak jsme vyrazily směr Gorge Blau (cestou jsme se v kavárně pro kafe to go samozřejmě stavily :)) soutězka Gorge nás dostala už při vchodu - jelikož jsme dorazily zavčasu ráno, a tak z ty tyrkysově modrý vody stoupal mlžný opar a to vše v protisvětle ranního slunce! Po dřevěných chodnících jsme stezku prošly ani ne za hoďku - ale cestou zpět už jsme se musely prodírat snad stovkama turistů (ty kteří si pospali až do desíti) co mířili opačným směrem - a na těch úzkých chodnících s báglama to byla občas fakt sranda :) celkově nám vždycky masa a dav turistů úplně "znechutila" jinak krásný místa... odsud jsme to valily směr jezero Bled - opět obsypané turisty a tak jsme si vyběhly :) no vyšly jednu stezku v lese nad město, kde podle jednoho blogu měl být super výhled, pak nasedly do rozpálenýho auta a  pokračovaly směr jezero Bohinj - samo opět bez zajištěného ubytka na noc - spoléhaly jsme na autokemp přímo při Bohinji :) haha naivky - samo kemp narvaný až po střechu a každý místo obsazený. Dostaly jsme od recepční tip na kemp asi 20min od Bohině a naštěstí tam ulovily asi poslední místo pro naše dva stany. No neměla bych to asi veřejně psát, ale ještě se nám tam podařilo propašovat jen jako dvě osoby (místo čtyř) a navíc neplatit za auto :) takže jsme platili asi 29 eur za noc (jinak je cena 14,5eur za osobu plus 5eur za auto - ANO kempovaní je drahá záležitost - avšak stanování na divoko ve Slovinsku je hodně hlídaný a pokuty vysoký:) - takže jsme byli na slušňáky - rozestavěly jsme stany hooodně rychle a pádily spět na Bohinj na paddleboard v podvečerním slunci - vyfásly jsme kratší prkna a tak jsme nejdřív pádlovaly v kleče a blbnuly s gopro a pak to konečně parádně po jezeru rozjely :) a pak daly ještě koupačku už v oranžovým podvečerním sluníčku co skoro nehřálo :) po příjezdu jsme si dozdobily stany božíma světýlkama (jo i na ty jsme při pakování myslely) a šly pomalu na kutě :) jo ještě před tím jsem si dala pár lžic fazolí v konzervě - no nebyl to nejlepší nápad:) stejně jako to si vzít jen jogamatku a ne pořádnou nafukovací karimatku a stejně jako nápad stan "oteřrit" a nechat jen tu síťovinu, protože při usínání bylo teplo - v noci byla pořádná klendra klendra klendráááá

 

 

 

 

 

 

.

 

 

 

 

Druhý den po ránu, jsme už první možnou lanovkou vyjely na vrchol Vogel a tam chodily po vrcholcích vrcholovatých :) bylo nám krásně a blaze - vydrželo nám to asi do jedný hodiny. Pak jsme měly skvělej nápad jet se vykoupat na Bohinj a půjčit si ještě paddle - jenžeeee byli všechny vypůjčený - co taky čekat když je třicet a jasno, žejooo :) a tak tam na nás zbyla jedna taková starší (ale roztomilá) dřevěná pramice a tak jsme se bez Lucifera vydaly alespoň ve třech a zkusily náš záběr paží :) a pak to docela jeloooo! Zajely jsme si na opuštěnější plážičku, kde byla jen jedna rodinka jinak nikdo a dobrou půl hodku se jen slunily a máchaly ve vodě.

 

 

 

 

 

 

No a pak byl plán víc než jasnej - výstup na Kúču pri Triglavskych jezerach - s tím, že zaparkujem dole u vodopádu Savica. No jenžeee trošku error - cesta, která měla zabrat 1,5h byla v reálu 4-5h a to jsme zjistily až potom co jsme vysolily 8eur za parkování :) jelikož bychom už za světla ani za mák a ani za živýho boha:) nestihly nahoru vyjít - natož se vydrápat - trek totiž vypadal víc než hrůzostrašně :) jsme uznaly prohru - darovaly parkovací lístek autu turistů a vydaly se vstříc našemu osudu :) na rychlo jsme našly na airbnb ubytko - nedošlo nám však, že je jaksi taksi z ruky - ale bylo už směrem u Soči - tak jsme jely - přes hory a doly - hlavně přes hory - přes cesty úzký a klikatý - byla to samá vracečka - a naštěstí se u nás nekonala žádná "zvracečka" :) asi po dvouhodinový jízdě jsem těsně při západu slunce dorazily do jedný dědiny na konci světa pro změnu u hranic s Itálií - končila tam i silnice:). Jo ta "prdelka" byla ještě menší než Tůně - cestou jsme minuly u silnice zaparkovanou hromadu aut - a jako že fakt hodne, tak ze se nedalo ani projet a ty prasáci v protisměru nás nechtěly ani pustit vyjet do kopce (kam nás navigace na ubytko vedla) - a tak jsme si vygooglili, že vedle nás je nějaká krásně tyrkysová řeka (a Soči to není:) ) - rozhodly jsme se, že si to překvápko, co tam někde za stromy je schovaný necháme na ráno raníčko. Byly jsme vyštavený z cesty - jo a měly hladík :) No nebyly bychom to my, aby to nebylo na ubytku harakiri - tím, že jsme ho bookovali odpolko tentýž den a majitel byl trošku hodně zmatkař a asi i "slibotechna" jsme dostaly úplně jiný pokoj - samo menší:) a nakonec nás div nechtěl vystěhovat do nepěkně voňavýho a neuklizenýho starýho karavanu :) no nedaly jsme se a za otevřenýho okna - takovýho pidi, že byl stejně pořád hic k zalknutí :) jsme usínali za italsko-slovinských popěvků z hospody naproti :) ale pozor vařili tam z místních surovin a moc dobře a za levnooo!

 

 

 


Ráno jsme měly budík nějak na pátou. Uvařili kafe, daly si vločky s ovocem a po šesté už zabalené sjely k té magic nejkouzelnější řece, kterou jsme večer míjeli osázenou auty. Takhle po ránu jsme tam byly samy samotinký. A tak po nezbytných fotkách :) u starýho kamenýho mostu, co se klene nad tyrkysově modrým korytem řeky mě napadnul nápad - a to se jít vykoupat a rovnou tak jak nás bůh stvořil. Až na Luciferka (kterej se nakonec taky nechal vyhecoval) jsme si dali asi 10minutovou ranní koupačku v klidný vodě - místama tak hluboký, že se tam dalo perfektně plavat. Kolem jenom ticho a les a pár popadanýho barevnýho listí. Naprosto dokonalej moment, kterej si nedovolím nikdy nechat z paměti vymazat. Ten klid a souznění. Prostě dokonalost. Pak jsme bosky přeběhly lesem a kapradím k autu, kde jsme se oblékly do suchýho a už si to drandily dál. Pořádně jsme nevěděly ani kam :) ale prostě směr Soči a NP Triglav a pomalinku Itálie.

 

 

 

 

Chtěli jsme vyjet co nejvýše nahoru autem - nakonec jsme se rozhodly pro Vršič - cestou jsme se stavily ještě u Soči - prostě kam nás to táhlo. Zaskákaly jsme si na visutém (teda myslím, že se tomu tak říká) mostku nad řekou (až poté jsme si všimli cedule, že skákání je zakázáno) a užily si krásnýho nadšení a radosti. Slezly jsme až dolů k Soči - zase udivený tou nádhernou modří - dokonalostí přírody a tý mocný vody.

 

Dotankovaly jsme nádrž - přece jenom nás čekalo víc než 1500m převýšení v autě - asi 30 "vraceček" zatáček - tak ať má Roomster co chlastat :) Opět jsme to vydržely bez blinkání :) a ještě před polednem už jsme nazouvaly pořádný boty a vyrazily "běhat" :) po okolních vršcích - pálilo slunce a bylo fakt krásně. Cestou jsme se stavily na horský chajdě i na pivko a kafčo a pak ještě chvíli pokračovali v "horolezení - horochození - horofocení" :) kolem třetí jsme si na jednom vršku uvařili tu naši slavnou čočku s rýží (sorry Luciferku) na vařiči a poobědvaly s luxusním výhledem a dokonce i hezky v závětří - jo to už se začalo zatahovat.

 

 

 

 

 

 

 

Chtěly jsme přespat v nějakým kempu podél Soči (viděli jsme jich tři prdele a to už by byla sakra smůla, když by byly obsazený, žejo :) )...nooooo sjedeme si zase těch 1500m převýšení a už známejch 30 zatáček dolů - už v půlce cesty dolů prší, po sjezdu dolů už solidně hodně leje - a po "počekování" počasí zjišťujeme že "chcát" bude i zítra a tak by nám kajak po řece Soči asi neklapnul a tak rychle měníme plány a už chceme jet směr Itálie k jezeru Prags, který známe ze všech možných fotek a je prostě neskutečně fotogenický a my tam teda prostě musíme za každou cenu taky :) nooo po sjezdu zjištujeme, že do Itálie se dostaneme zase jen a pouze jedině přes vrchol Vršič, který jsme zrovna chytře sjely dolů :) a tak už ne za deště - ale za pořádný bouřky a slejváku vyjíždíme opět těch krásných 30 vraceček a 1500m převýšení nahoru:) jako jooo nebe se asi fakt zlobilo - my se trošku bojíme, aby do nás neuhodilo a do toho potřebujeme čůrat - prostě kombinace hadr :) dolů na druhou stranu už to je jen asi 25 vraceček - místo asfaltky však "kočičí hlavy" a občas rozkopaná silnice :)  Cestou míjíme a samo stavíme u jezera Jasna a sochy Kozoroga:) už prší míň a tak se fotíme, že jooo :) a kocháme...

 

 

 

 

Po chvíli míjíme hranice Slovinska s Rakouskem - drajvíme si za solidního deště Rakouskem a tady hledáme ubytko na poslední chvíli - už je po osmý večer a my pořád marně hledáme, kde složíme hlavu - už se stmívá a začínáme mít trošku "bobky" - na airbnb ani bookingu nic - vše 100% vybookovaný a dva penziony, kde po nás chtějí 40eur za osobu na noc "fakujeme" :) nakonec nacházíme takovej pidi penzionek - jo trošku jsme se bály, že v něm straší - byla to taková horská "vila" z přelomu 19.století a vypadala prostě tajemně:) ale co ubytko za 20eur a ještě si dáváme horkou polévku s vaječným svítkem - jen je trošku bez chuti no:) horká sprcha a pak postel - trochu se bojím těch duchů a že nebudu moct usnout - nooo - spím jak zabitá - a spalo se nám krásně :) ráno máme hlad (jídlo došlo:) ) a my marně hledáme otevřený market - vypadá to, že všude otvírají v 8-9h (je neděle) a my vyjely co nejdříve, abychom projeli Itálii a byly co nejdřív u jezera. A tak snad už dokonce na začátku Itálie stavíme u prvního SPARU co otvíra v 7.40 (jo přesně v tolik - ne v celou - taky jsme to nepobíraly) - parkujeme na prasáka u silnice a vyskakujeme pro JÍDLO:) nějaký pečivo a anooo AVOKÁDO - Lucifer se ho už nemohla dočkat :) taky berem fresh smoothiecka a tak :) prostě hostina :) kterou si plánujeme sníst v autě a posvačit u jezera Braies(Prags) - jenže idylka nám končí asi 5km před tím vysněným jezerem - policajti odklání dopravu - ta včerejší bouřka nebyla jen ve Slovinsku, ale i tu a celý národní park Prags je po sesuvech půdy kompletně uzavřený. Chytře stavíme u jednoho penzionu a recepčního ždímeme o tipy na nějaký podobně krásný jezero v okolí... a taky se nám jich dostane - jezero Anterselva - náš náhradní cíl - cestou stavíme v kavárně a s holkama vymýšlíme po jezeru ještě sjezd jižně do Dolomit a výjezd na Marmoladu, kam Andrejka jezdí v zimě lyžovat a na prkno. Jezero nezklamalo - je nádherně tyrkysový (jak jinak) na pozadí kolem dokola hory a skaliska - zakrytý částečně v mracích - no pohádka. Díky Hanče, která vymyslí, že půjdeme opačným směrem kolem jezera než zbytek turistů si užíváme i klidných míst - fotek :) a nemačkáme se jako sardinky se zbytkem - a ty výhledy máme ještě hezčí :) nezbytná čůrací pauza a sháňka po pidipeněžence, kterou si chce Luciášek koupit - a my ji zase "vočůráme" že si ji vybere někdě jinde (hádáte správně takhle jsme ji to slibovaly celý výlet:) ) a tak jedeme - zase kopečkama a serpentýnama na jih do Dolomit - kupujeme kolem druhý lupen na lanovku na Marmoladu - vystoupáme zase až na vrcholky hor - dechberoucí výhledy, květena, semtam nějaká ta koza :) jezero dole :) poslední lanovka jede dolů v pět a tak nemáme času nazbyt :)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jooo a zas hledáme ubytko na poslední chvíli - plán byl v Dolomitech - nakonec ještě v autě koumeme, že chceme druhý den na ledovec Dachstein v Rakousko - noo napadne nás očekovat online lístky - a je vybookovano na několik dnů dopředu a tak rychle improvizujeme a rozhodneme se pro Grossglockner kam se dá opět vyjet dost vysoko autem za poplatek - náhodou nacházíme na bookingu jakžtakž přijatelný ubytko ve starším horském penzionu skoro u Grossglockneru - a v ceně je i snídaně - se i nažeme po ránu jupíííjeeeej - no huráááá. Před půlnocí spíme a ráno po snídani kolem té deváté vyrážíme nahoru na horu :) Trek k ledovci, který z výšky vypadá tak na 40 minut nám se sestupem dolů po schodech zabere skoro dvě hodky jedna cesta... no máme trošku sekeru a tak kolem čtvrtý nasedáme do auta a kácíme na Hallstat a rozhodneme se to dojet už na zátah zpět do CZ - podle navigace tam máme být do půlnoci v Praze - no nakonec jsme rádi když jsme o půl třetí ráno v HK.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou nás čeká ještě jeden zádrhel - a to sjezd Grossglockneru na druhou stranu - po pár km nám totiž solidně smrděj brzdy a kouří se z nich - vyděšený obvoláváme chlapy z rodiny - rozkaz je jasnej - hlavně nebrzděte - podřazujte si a stavte na každým odpočívadle a nechte to tam vychladnout a pak zase podřazujte - nakonec se rozhodneme, že to odřídím já (sama netušíc co by se všechno mohlo stát) - při jednom z posledních odpočívadel zjišťujeme, že brzdy smrdí skoro každýmu autu, co kolem projíždí a že to zas tak vážný asi nebude. Po sjezdu se stavíme pro jídlo v Bille a pak už svižně frčíme domů - střídáme se a je to celkem na pohodu... a tak končí náš trip - jedna veliká improvizace - alohácká jízda, kdy jsme se pořád jen smáli a radovali a užívali - jízda,kdy si 4 neznámý holky sedli jako hrnec na prdel a doplňovaly se jedna báseň. Bez hádek a holčičího hašteření. Za to s nonstop úsměvem od ucha k uchu all day long. Tahle "cesta" mě poznamenala jenom v dobrým a obohatila mě neskutečně moc. Věřím, že s holkama na ní budeme ještě za několik let vzpomínat jen a jen v dobrým a hlášky " jednou takhle v "pornovile" :) - alias life is porno... nás rozesmějou za dobrou řádku měsíců zas a znova. A tak ananásek, mango, avokádko i mrkvička dojely tuhle "šťavnatou" jízdu až do konce a nezapomenutelně. LIVE ALOHA! a buďte šťastní, tak ať je každej den stejně šťavnatej a bohatej na vitamíny :) jooo a mějte se rádi :)
 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Follow Us

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Search By Tags
Please reload

Archive
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square

© 2016 by ALOHA RENEÉ

  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon