Poprvý na surfu

Tento den už je sedmý den našeho pobytu na Oahu a třetí den, kdy bereme OahuCard "do akce". Začínáme brzy z rána na Pearl Harbour i se vstupem na USS Missouri. Do Honolulu to není cesta daleká avšak ráno během rush hour docela "trnitá" :) a ani asi šestiproudá dálnice tomu moc nepomáhá. Naštěstí zas tak moc nebloudíme (jelikož už i v roce 2013 máme hustou navigaci na "smartfounu" :) ) a tak bez starostí parkujeme naši Mazdičku za skvělýho "duhovýho backgroundu" a míříme za historií. Jajka by se tu vyřádila klidně celý den. Mě návštěva přijde zajímavá, užiju si ji - ale po třech hodinách už bych se viděla radši někde v přírodě - já prostě nejsem městskej člověk a nikdy nejspíš nebudu:)

highway to honolulu in the morning traffic jam

Procházíme kajuty, ale i ponorku. Zkrátka vše co Pearl Harbour nabízí. Zakousneme lehčí oběd a hurá na Waikikiiiiii. Tam máme vyhlídnuto na OahuCard 2h lekci surfování včetně zapůjčení výbavy.

Správný místo na lekci surfování nacházíme hned na poprvé a to je na nás fakt výkon:) Dostaneme pro nás tři přiděleného jednoho lektora a vhodný longboardy. Po přípravě na suchu přichází akce v oceánu. Jak nám lektor vysvětluje Waikiki je takova "kindergarten" - vlny tu jsou pohodový a ideální na učení.

Jo jinak kdo si říkáte, proč se sakra nosej ty takový trička a vesty, když jdeš na surf - zkuste si pádlovat a zvedat se na pogumovaný desce v horkým slunci a samo někde mezitím i nějakej ten písek - čeká Vás červená kůže a nepříjemná vyrážka - proto rash-guard (ochránce od vyrážky v doslovným překladu) je opravdu dobrá investice.

Tak na rovinu - po prvním "pádlování" na oceán - jsem si říkala sakra sakra sakraaaa - to vzdavám - to nedám - dopádlovat totiž na to správný místo, kde se lámou vlny není taková pohoda jak to vypadá ve filmech a na fotkách. Je to fakt makačka - kord když nejste moc "fitness" jako já :) takže jsem si fak mákla a proklínala se, co jsem si to vysnila. Jenžeeee ... když už jsem se dostala na správný místo, kam nás lektor nasměroval a pak dopádloval za námi - tak jsem světedivse sjela svoji první vlnu. A ano díky lektorovi - který nám vybíral ty správný vlny a ve správnej čas začal řvát pádluj pádluj pádluj :) Byl to nepopsatelnej pocit - i když to nebyla mega vlna, samo jsme si nedávali žádný "tríčky" a vlastně jsem ani nevěděla jak ke konci slézt :) takže jsem jízdu zakončila seskokem do vody - netušíc, že tam jsou vlastně i útesy a tak jsem si ještě po dvou týdnech doma v CZ mohla prohlížet suvenýr přes celej bok - modřinu jako kráva :) ale ten pocit, že se nečekaně dostaneš na vlnu a sjedeš ji!!! Pádlovala jsem pak nazpět jako divá a ne jednou - za ty dvě hoďky jsem dala ještě alespoň pět vln možná víc... nevnímala jsem nic jinýho a byla tak šťastná. Druhej den mě sice bolel celej člověk a nejvíc ta už krásně vybarvená obří modřina... ale na to zapomenete, modřina zmizí - ale ty vzpomínky, ten pocit, to že dáte to, čemu jste ani nevěřili a chtěli hnedka na začátku vzdát - to nezmizí a vezmete si to s sebou snad až do hrobu :)