© 2016 by ALOHA RENEÉ

  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

February 26, 2019

February 8, 2017

Please reload

Recent Posts

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Featured Posts

Prozkoumáváme věčně zelenou a lávou pokrytou Hilo stranu Big Islandu

 

Jako druhý (a poslední) ostrov jsme si pro tento dvoutýdenní aloha výlet vybrali Big Island. Nevím jestli nám to časový možnosti neumožnili - ale pro havajské dobrodrůžo jsou i tři týdny málo. Pro super průzkum a nasátí aloha spiritu by bylo ideální cca 5-7 týdnů (na takovou dobu jsme se tam ještě sami nikdy nevypravili).

 Při psaní zrovna poslouchám Guaranteed od Eddieho ze soundtracku Into the Wild (pro cestovatelský fajnšmejkry, milovníky života, obdivovatele jednoduchosti a přirozenosti to je must have - a nejenom jednou) a říkám si, že takový pocity jako měl Supertramp s tou slzou v oku - pocit dokonoalýho naplnění a něčeho mocnýho - vyššího, tak to na mě naplno dolehlo až na Bigu - ať už to byl magický západ slunce na Mauna Kea nebo velryba, která vyskočila pár desítek metrů za bráchou, když pozadu lezl se šnorchlem do vody na Kua Bay. Jo tady - a teď. Nejen na obrázku nebo hashtagu - bylo pravý, opravdový, opravdický a dodneška mě tyhle "památky" v hlavě ženou dál. Dodneška mám vtisknutou vzpomínku jak při západu slunce stojím mezi menšíma útesama na Kua Bay, naprosto dokonalej jemnej písek se mi prosejvá mezi prsty spolu s tím jak přichází a odchází vlny. Vnímám poslední ještě jakžtakž hřejivý paprsky ty červený koule co zrovna zapadá do oceánu - házej krásný odlesky - dokonalej "bookeh" jakej by miloval každej fotograf. Tahle vzpomínka už pět let stará mě uklidňuje pokaždý, když se snažím v mysli zklidnit, pro někoho možná meditovat. A to je proč cestování stojí za to obětovat každou korunu. Místo novýho auta nebo zbytečnýho parfému nebo obří televize (kterou my mimochodem doma ani nemáme a nepotřebujeme) - tohle Vám zůstane na věky a ta radost - zážitek bude pořád stejně mocná - či ne ještě větší.

 Tak to by bylo jen tak "zlehka" :) na úvod. Vyprávění z Big Islandu už nebudu dělit na dva dny, ale na obsáhlejší dvě části - Hilo side a Kona side. 

Část vyprávění z Hilo "strany" je tou, kterou jsme i my začali - tam jsme přelétli z letiště na Oahu - s troškou turbulencí za bouřky - pro mě možná nejvíc akční let, co jsem zažila a kdy jsem se už i malililinko začínala bát :) Přistáli jsme do deštivého Hila - ale ani jsme moc překvapeni nebyli. Hilo je jedno z nejdeštivějších měst na světe a tak jak to je zvykem, jelikož je na východě ostrova - je to ta návětrná, deštivá, věčně zelená část. Hilo je poměrně veliký město  - ještě aby ne když má i mezinárodní letiště a hromadu obchodˇáků včetně našeho oblíbenýho Ross - dress for less :) 

V Hilu opět využijeme autopůjčovny Alamo, kde jsme si rezervovali SUV a tak chvíli na to obdržíme klíčky od velikýho Forda. Trošku rozdíl, když jste zvyklí řídit starýho pidi midi nízkýho Suzuki Swift, ale nebudeme si stěžovat že :) Postupem času se řízení (pssst snad už to je zamlčený, když to je před takovou dobou - ale řídil v tu dobu můj dvacetiletý brácha - v podmínkách totiž je, že Vám musí být 25 let a více - jinak připlácíte solidní pálku doláčů navíc) ujal Jára. Řidič je brácha naprosto dokonalej a tak jsem si užívala focení i za jízdy (například tyhle úžasný snímky ze Saddle Road - jediný cesty která spojuje západ s východem pokud tenhle obr ostrov nechcete projíždět kolem dokola).

Na Bigu jsme taky měli první (dokonce dvě) zkušenosti s Couchsurfingem, díky kterýmu máme kamarády dodnes. Byl to trošku risk, ale nelitujeme toho - i když dneska raději vyhledáváme jistotku na AirBnb). 

Náš první hostitel byl Bob - Bob, který uvítal už stovky couchsurferů, ale i tak si snad každého pamatoval jménem a od každého si schraňuje fotodokumentaci (kterou mu z karty dost lidí poskytne ještě před odjezdem od něj). Bob je nezapomenutelnej a charizmatickej člověk - pro někoho možná už "dědula" - ale věřte mi tento "týpek" měl energie jako kdyby mu bylo 40. Milovník motorek, na který dle vyprávění neprojel jen Havaj, ale i snad celou USA. Z kontaktu co s ním máme, víme, že po našem odjezdu chvíli žil i s novou přítelkyní ve Švýcarsku a tak procestoval i Evropu, bohužel mu na CZ čas nezbyl :( Pobyt u něj byl divoký a "živý" - na uvítanou už na nás čekali MaiTai dle jeho receptu (hodně vodky a nějaká ta zmrzka:) ) - vyprávěli jsme do noci každý den - při tom mlsali čerstvě upražený popcorn z kukuřice a pili pivko. U Boba v tu chvíli "couchsurfingovala" i Yvonne Lin  - nenápadná to žena - ale opak je pravdou. Yvonn procestovala takovej kus světa jako nikdo jiný a pozor úplně sama - bez přítele či kamaradů. Pas měla plný razítek a víz a opravdu nebyl stát, kam by nezavítala. Pár měsíců v roce se živila jako optimetristka a vydělané peníze pak investovala jen a pouze do cestování. Jelikož ona si auto nepůjčovala - vzali jsme ji na "palubu" k nám a východní část ostrova jsme procestovali takhle ve čtyřech. Jo a jen tak na okraj - Yvonne je i výborná fotografka a dodneška na FB hltám její reportážní fotky z cest po světě!

 

Na východní část jsme měli tři čtyři dny. Půl den jsme strávili v Japonských zahradách či na farmářských trzích. Hilo je známé obří tsunami vlnou, která zničila velikou část města a při kterém přišlo i dost lidí o život. Také je známé tím, že tam prší skoro celý rok. A tak nám také pršelo:) ale deštivé počasí tolik nevadí, když Vám ho zpříjemní takhle vysmátá "domorodá" babča a hrnek výborný kávy z malé plantáže KA´U - kterou jsme díky tomuto následně vypátrali, našli a omrkli a tady otestovali x dalších druhů lahodný kávy - kterou jsme za nemalý peníz dovezli nejbližším jako "suvenýr z cest" :)

Tenhle stánek se nachází u pláže s černým lávovým pískem a jmenuje se Punalu´u Beach.

 

 

 

 

 

 

 

Pláž vzhledem k silným proudům a tomu, že se tu volně pohybují chráněné želvy není vhodná ke koupání (ale i tak tu je pro jistotu plavčík). Okolí je super na kratší procházky po útesech - tmavých jako bota - škvírama vyrůstá zelené kapradí a mech - v takovém havajském podání :) no a určo Vás uhranou a nejvíce zaujmou obří želvy, které na pláži odpočívají. Bacha fotit se s nima a rušit je je zakázáno - to Yvonn netušila a tak s nima i fotku má:) hihi.

 

A ještě netušíc svoji budoucnosti svatební fotografky:) jsme na pláži stihli přípravy pravý havajský svatby - takovej malej bonus - nebo už možná nenápadný signál :) 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na Punalu´u to není úplně mega daleko do Volcanoes National Park - hlavního "taháku" proč hodně turistů vůbec na Big vyrazí - stále aktivní sopka Kilauea, která chrlí pořádně možná každých co deset let a jednou ob dva tři roky je výrazně aktivnější a pod touhle sílou mocné Pelé už padlo několik měst. Ale s tím se do této oblasti hold stěhujete - že  možná jednou i váš domov skončí pod nánosem lávy. Láva je tmavá a v kontrastu se svěží zelení (ano to jsou ty věčné deště) vytváří lahodu pro oči - taková kombinace hnědá a zelená - obdoba českého lesa - kapradí zeleně a hnědé půdy - tak toto je podání po havajsku:)

Do národního parku se platí vstupné za celé auto! ne osobu a tuším, že vstupenka je platná celý týden - tudíž co nestihnete prozkoumat za jeden den - můžete stihnout o den dva dýl. Platili jsme 10USD - což za tu podívanou a hlavně udržované silnice opravdu stojí - plus je zde i visitors centrum (s muzeem, výkladem a hlavně vyhlídkou na Kilaueu).

 

Tak a teďka trošku chaoutickýho foto mišmaše (ale to bych nebyla já).

 

Začneme epickým západem slunce ve víc jak 4tis. metrech nad mořem - sopka MAUNA KEA!

 Místo, kde jsou ty nej profi observatoře na světe. Ptáte se proč - několik tisíc mil od nejbližších kontinentů uprostřed Tichého oceánu a ještě tak vysoko - kde snáze pozorovat noční nebe!

 

 Na Mauna Kea jsme vyjali s dostatečným časovým předstihem - věděli jsme, že je nutný v půlce cesty dát alespoň 20minut aklimatizace, abychom se vyhnuli výškové nemoci  - nooo asi jsem slabá povaha - nohy se mě nahoře podlamovali i tak - vzduch je opravdu řídký a tak to moc na sportovní aktivity není - ale i tak se našlo několik borců, co tam svahy sjížděli na prkně, lyžích, kole nebo světe div se na pěnovém boggie boardu :) a neměli to zadarmo - každej "kopeček" si museli poctivě vyšlápnout po svých:)

 

A teď mě vlastně napadá, že se možná divíte HAVAJ - tropický ráj - sníh? To nejde dohromady :) ale jde - Mauna Kea - měřená ode dna oceánu je dokonce nejvyšší horou celýho světa. V zimním období od prosince do dubna není sněhová pokrývka nic vyjímečného, ale i tak si ji tu především "domorodci" užívají naplno - místo k oceánu jedou "ke sněhu" - sníh si sváží i dolů na korbách pick-upů :) 

 

Co se týká "praktických" tipů - vjezd i pobyt je zcela zdarma - doporučuje se dostatečně pít vodu a dát si pauzu ve visitors centru - a - nejlépe přibalit zimní bundu a kulicha:) ze zimních Čech nás v bundách občas měli za blázny (tahali jsme je na kufrech, abychom ušetřili místo uvnitř na další věci:) ) ale tam se hodili jako sůl - samo i na tomto se už vydělává a tak především Japonce uvidíte v zapůjčených huňatých "parka" bundách :) i s průvodcem a mikrobusem. Samozřejmě že za nemalý poplatek.

 

V průvodcích se doporučuje jet autem minimálně 4x4, ale to je přehnaný - my to SUV zvládli v pohodě - a vyjeli i podstatně starší a menší auta - silnice asi až na 3km prašný šotolinový úsek - je krásný a docela i široký asfalt - takže no stress a zbytečně nepřiplácejte za 4x4 auto :)

 

 

 

 

 Svět jako na dlani - moment, kdy poznáte co všechno dokážete a zároveň vidíte, jak  "malí"  jsme:)

 

 

 A když jsem říkala, že Saddle Road je malebná, tak nekecám - opravdu "hopíky a zákruty" - kulisa mraků, nekonečno - ráj :)

 

Tady moje srdce opravdu zaplesalo - ta svěží zeleň to je prostě něco!

 

Kapradí - veliký, malý -ale vždy svěží :)

Naši couchsurfingoví hostitelé Bob a Diane. S Diane jsme dodneška v kontaktu skrz FB - inspirující ženská, co miluje umění a cestování. Momentálně v Kanadě:) I za tyhle lidi jsem vděčná, že nám "osud" předhodil do cesty!

Rainbow Falls - díky tomu, že jsme "schytali" období opravdu masivních deštů - tak vodopád co je jinak asi 5krát tak menší byl opravdu masivní a ukázal se v plné kráse a síle  :) nachází se kousek nad Hilem - pomalu až k němu vede cesta s parkingem - zástupy a masy lidí nečekejte - je to na pohodu :)

 

 

Ten den stíháme ještě "Boiling pots" - divokou řeku kousek nad Rainbow Falls a taky Akaka Falls - mega vysoký vodopád - který díky dešťům měl kolem sebe pár slabších "brášků". Opět krásný "vyhlídkový" okruh - túra - asi 2km dlouhý - deštným pralesem po vyznačený cestě - schody, mostky, pevný pěšiny - zvládne opravdu každý. Jako bonus tropická květena - ideální pro milovníky makro fotek kvítí :) Parking tuším za symbolických 1usd na parkingu či zadara na přijezdové cestě hne