© 2016 by ALOHA RENEÉ

  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon

February 26, 2019

February 8, 2017

Please reload

Recent Posts

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Featured Posts

Začínáme objevovat Oahu - bahnitou cestou za vodopády a za odměnu dokonalé vlny na NorthShore.

 

sobota 16. 2. 2013

 

Ráno to vypadá na déšť - to ještě netušíme, že počasí na Havaji kolikrát klame. Volíme náhradní plán - jelikož jsme měli auto a naši "spolubydlové" na airbnb ubytku se chtěli také trošku "vyvětrat", tak vymysleli výlet - hike (v češtině znamená něco jako "túra") k vodopádům - nevěděli jsme ani jak se jmenují (ty vodopády - ne naši spolubydlící:) věděli jsme jen, že půjdeme k vodopádům. Že to bude dobrá výzva a dobrodrůžo jsme tak úplně nečekali. O to větší překvápko bylo, když na nás čekal obtížnější trail - v zimě samozřejmě komplet bahnitý a nekonečný. Jméno, které je tak lehce zapamatovatelné je - Maunawili Falls a  náročnost a recenzi tohodle trailu, jsem si po čase "vygooglila" až z tepla českého domova :) Dodneška nechápu, jak nějací borci tento hike dali v žabkách (ale na Havaji nic neobvyklého - v dalším vypravovaní uslyšíte o "žabkařích" na jednom z nejnáročnějších trailů na Kauai). A tak je to asi dobrý příklad toho, že občas je lepší nevědět do čeho jdete, a co na Vás čeká :)

 

 

 

 

Už po prvních pár stech metrech jsem litovala, že jsem si chytrolínka zapomněla na ubytku skládací hole na túry, které jsem si speciálně vypůjčovala od Markét a za celou dobu ani jednou nakonec nevyužila. A tak mi provizorně posloužila "dřevěná hůl", ale ne taková na jakou jsme zvyklý z Krkonoš - byl to pořádnej - snad i párkilovej  kůl :) viz fotodokumentace níže - myslim, že můj sešlej výraz a hůl ala Gandalf mluví za vše - dnes se tomu už směju - ale ten den by do smíchu zas tak moc nebylo :)

 

Pozitivní bylo, že čím výše jsme stoupali, tím bylo o něco méně bahýnka - avšak vyšší schody a stoupání :)

Ale jak to tak bývá, po námaze a stoupání nás čekal zasloužený výhled a pak zase - opět jak to tak bývá cesta dolů. Do cíle nám ještě zbýval už asi kiláček a to nej na konci nás ještě čekalo - a to lahůdkový přechod přes balvany řekou. 

Na rovinu a bez keců přiznávám, že i když jsem věděla, že už to je skoro za rohem ani ne 15 minutek "chůze" chtěla jsem to fakt vzdát a počkat na ostatní pod tímhle obřím stromem i nadále atakovaná desítkama komárů. Byla jsem u konce s energií a hlavně s náladou. Nakonec jsem se nechala ukecat a za pět minut dvanáct :) cíl nevzdala. 

Na konci nás čekal malý vodopád (spíše menší než jsme čekali - úplně mini také nebyl) s jezírkem pod - a s několika mladýma "amíkama" nad :) Voda ve vodopádu (tak jako na hodně dalších jezírkách a vodopádech na Havaji bývá nakažená bakterií) a tak není doporučováno se v  ní koupat. Ale i tak to hodně lidí neřeší, proč taky, že jo:) a tak hodně "mlaďáků" skáče z poloútesu dolů do mělkého jezírka a nakonec to i jeden z nich odnáší vykloubeným ramenem.

 

 Nazpět už se vracím bez své "gandalfí" hole a jde se mi už o poznání lépe, když vím co mě cestou nazpět čeká.

 

 

Na ubytko jsme se vraceli východní návětrnou stranou a tam si ještě udělali pauzu na jedné klidnější pláži se siluetou pohoří Kualoa za zády. Byla sobota a tak zde bylo pár místních rodinek - na surfu, na kajaku nebo s rybářskými pruty v ruce.

 

 

 

 

Jojo návětrná strana je opravdu větrná a tak jsme byli rádi, že nás to neodfouklo :)

 

Pak už pokračujeme rovnou na Banzai Pipeline, kde nás čeká top zážitek - opravdu luxusní a dechberoucí vlny při pozdním odpoledním slunci. Spokojené havajské rodinky zde užívají pohodové sobotní odpoledne a ty odvážnější sjíždějí vlny na surfu. A nesmím zapomenout i na pár profi fotografů s dvoustovkou a dalšíma pořádnýma dělama:), kteří zde ten den dozajista ulovily neskutečně skvělé záběry. PS. pokud někdo koume, čím jsem zde fotila já - tak starším kompaktem Panasonic Lumix v kombinaci se základní zrcadlovkou D5000 a objektivem 18-200mm (žádné jiné objektivy jsem v té době ani neměla:). Pár fotek je i z kompaktu Nikon od Jajky. Všechny fotky z pobytu v roce 2013 jsou focené do jpegu a bez úprav či ořezů (jojo musela jsem vylovit opravdu "letitý" disk se zálohou.

 

Teď už na Vás čeká níže opravdu palba fotek - které, jak doufám, Vám dokreslí tu pohodu a aloha surf spirit nejlépe.

 

Tady to tipuju na canonackou 70-200mm nejspíš?:)

 

 Profláknutý Volcom house - poznávací znamení, že jste správně v mecce surfingu.

 

 Mladý či starý - profík či ne úplně - vlny se tu pokoušel sjet nejeden surfař.

 

 Snad i fotky přiblíží trošku jak mocné a veliké vlny tu jsou.

 Dokonalost a radost pohledět.

 

 No a tady už má někdo nejspíš ještě něco víc než jen "dvoukilo" ohnisko :)

 

 

 

 

 

 

A pokud jste dorolovali až sem:) tak Vám ještě povím, že na západ slunce jsme se přesunuli jen o kousek vedle na pláž s příznačným jménem "Sunset Beach" a pár fotek pro dokreslení:

 

 

 

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Follow Us

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Search By Tags